Makléři chtěli půl milionu. Tak jsem si dům prodal sám.
O miliony dráž.

Jmenuji se Jakub Číhal a nejsem makléř. Jsem stavební inženýr. Stavěl jsem ve Španělsku, v Rusku, v africkém Gabonu i na Maledivách — a mezi stavbami jsem stihl procestovat přes 50 zemí. Pak jsem se v roce 2025 oženil. Od té doby už tolik necestuji a stavím jen v Brně. Život je otázka priorit.

S makléři jsem se poprvé pořádně potkal v roce 2017, když jsem prodával svůj tehdejší dům, který jsem si z větší části svépomocí postavil — jen na řemesla, na která je potřeba víc než jen nadšení, jsem si vzal pár živnostníků. Makléři přišli, prošli se, pokývali hlavou. Provize? Přes půl milionu plus DPH. A co za ni? „Nafotíme to, hodíme na Sreality. Mám kupce v databázi.“ Půl milionu. Za tohle.

Tak jsem si řekl: uřídil jsem stavbu v Gabonu, kde věci fungují řekněme… výrazně jinak, než jsme v Evropě zvyklí — a přežil jsem to i já, i ta stavba. Snad tedy zvládnu prodat vlastní barák v Brně. Vizualizace jsem si udělal sám. Staging sám. Video jsem natočil na čínskou napodobeninu GoPro — originál byl tehdy nad rozpočet — a sestříhal si ho večer po práci. A ten dům jsem prodal o několik milionů dráž, než se prodávaly srovnatelné novostavby o ulici vedle. To video mimochodem dodnes visí na YouTube — i s datem, klidně se přesvědčte.

S tím videem jsem byl tehdy na celých Srealitách něco jako jednorožec. Psal se rok 2017 a prodejní video nenabízel prakticky žádný makléř — amatér s čínskou kamerou předběhl profesionály s půlmilionovou provizí. Budiž, byla jiná doba. Ale že to bezmála o deset let později vypadá skoro stejně? To už mi hlava nebere.

Říkal jsem si tehdy: dobře, možná jsem měl štěstí. Jenže v roce 2025 prodával byt blízký člen mojí rodiny. Makléř? Známý známého, doporučení přes několik rukou. A když bylo čím dál jasnější, že to není žádná hvězda, už se to „nehodilo“ měnit. Slib je slib. Takže: pár fotek cvaknutých i s nádobím ve dřezu, cena podstřelená minimálně o 400 tisíc pod tržní cenu bytů v okolí — a za týden prodáno. Rychlá práce? Rychlá. Provize byla doma. A těch chybějících 400 tisíc vlastně taky — jen v kapse někoho jiného.

A tehdy mi to docvaklo. Problém nejsou makléři — poctiví makléři existují a dělají skvělou práci. Problém je systém, kde ten, kdo maká, bere stejnou provizi jako ten, kdo udělá tři fotky mobilem cestou z oběda. V takovém systému vyhrává rychlost a ty správné kontakty. A kvalita je pro nadšence.

Tak jsem si řekl, že si postavím vlastní systém — platformu, kde o zakázce rozhoduje odvedená práce. Drobný zádrhel: nejsem programátor. Neumím napsat ani řádek kódu. Jenže žijeme v době, kdy tohle přestává být překážka — pokud přesně víte, co chcete postavit, jak to má fungovat, a máte dost odhodlání a vytrvalosti u toho zůstat. Učil jsem se stavět s umělou inteligencí místo s jeřábem.

A ať vás nezmate YouTube: tohle není žádná ta zázračná appka na jeden prompt za víkend. Tohle je přes půl roku práce. Každý večer po vlastní profesi, často do noci, krok za krokem. Vlastně jsem k tomu přistupoval jako ke stavbě: základy, hrubá stavba, řemesla, dokončovací práce, kolaudace. Jen místo betonu jsem lil kód, kterému jsem zpočátku nerozuměl ani slovo. Takže Realsy jsem postavil celé sám. A protože v tom nikdo jiný není, s kůží na trh jdu taky sám. Tady jsem.

Dnes je z toho Realsy: prodávající zadá nemovitost a makléři se o ni ucházejí konkrétními nabídkami — strategií, službami, provizí. Zakázku nezíská ten, kdo má nejlepší konexe nebo největší drzost, ale ten, kdo předloží nejlepší práci. Dobrý makléř tu konečně má jak ukázat, že je dobrý. A prodávající poprvé vidí, za co vlastně platí — dřív, než něco podepíše.